Azawakh - africký chrt

Azavaci a chrti vůbec jsou stavbou těla i fyziologicky odlišní od „nechrtích“ plemen, jelikož v průběhu staletí byli šlechtěni či přírodním výběrem formováni pro rychlost a vytrvalost. Uvádím několik zajímavostí, které by majitele azavaků (a chrtů vůbec) mohly zajímat.

 Azavak patří mezi nejstarší známá plemena psů vůbec. Podle genetických studií jde o plemeno velice starého původu, vzniklé křížením primitivních afrických psů či šakalů. V chromozomech azavaka byla zjištěna vzácná alela (Gpi^B), kterou mají pouze lišky, šakali, euroasijští vlci a některá velice vzácná japonská plemena psů, rovněž i další orientální chrti, ale třeba i šarpej, čau-čau a dokonce i pekinéz. Na základě toho lze usuzovat, že ke vzniku plemene azavak došlo dávno před vznikem ostatních plemen v oblasti.

 Azavak má na tvářích mírně viditelnou mízní uzlinu. Je to zvláštnost a u jiných plemen tato fyziologicky zcela normální uzlina nebývá viditelná. Pod extrémně tenkou kůží azavaka se tato uzlinka rýsuje jako mírný hrbolek. V době přezubování štěněte se často stává viditelnější, aniž by se jednalo o projev onemocnění. Na fotografiích je dospělý pes a čtyřměsíční fenka - v obou případech jsou uzlinky zřetelně vidět. Jako negativní dopad neznalosti této fyziologické zvláštnosti lze uvést případ pětiměsíčního štěněte azavaka, které bylo zcela zbytečně podrobeno chirurgickému zákroku, a uzlinky na obou tvářích mu byly v celkové narkóze vyoperovány, neboť je veterinární lékařka považovala za zhoubné nádory. V jiném případě, u dospělé feny azavaka, se veterinární lékař chystal feně vytrhnout zuby, jelikož je považoval za příčinu podivných „otoků“ na tváři. V tomto případě se naštěstí včasným informováním lékaře o této zvláštnosti plemene podařilo zbytečnému zákroku zabránit. Pokud tedy pes nemá nikde jinde na těle hmatné mízní uzliny a je vidět (a je hmatná) pouze tato jediná, je vše v pořádku.

 Azavak i v dospělosti produkuje v těle enzym laktázu, proto je po celý život schopen trávit mléko. Střevo štěňat všech plemen produkuje v prvních týdnech života enzym laktázu, který dokáže štěpit laktózu (mléčný cukr), obsaženou v mateřském mléce. V dospělosti psí organismus tuto schopnost ztrácí, ovšem u azavaků tato schopnost přetrvává po celý život. Je to důsledek životních podmínek, ve kterých azavak během staletí své existence v oblasti původu žil a důležitou součástí jeho potravy bylo kozí a velbloudí mléko a produkty z něj vyrobené. Azavakovi je proto možno po celý život mléko a mléčné výrobky v rozumném množství přidávat jako součást běžné stravy. Kysané mléčné výrobky jsou všeobecně lépe stravitelné a vhodnější než kravské mléko, které je poměrně tučné.

Štítná žláza – studie provedené u greyhoundů a whippetů prokázaly nižší hodnoty měření hladiny hormonu štítné žlázy ve srovnání s nechrtími plemeny. MVDr. L. Panáková provedla studii plemene sloughi, jejíž výsledky byly publikovány v srpnu 2008 v časopise Journal of Veterinary Internal Medicine.

Studie byla provedena na 51 jedinci plemene slougi; zvířata nevykazovala žádné projevy onemocnění a jejich průměrný věk byl 4 roky. Do studie byla zahrnuta zvířata v celkovém věkovém rozmezí 1 – 12 let. Výsledky studie ukázaly nižší hodnoty, než hodnoty běžně udávané jako referenční. Závěr studie praví, že u sloughi jsou koncentrace hormonu štítné žlázy nižší než u nechrtích plemen, a proto by veterinární lékaři při diagnostikování snížené činnosti štítné žlázy měli tuto skutečnost brát v úvahu.

Vzhledem k mnohým shodným fyziologickým rysům plemene sloughi a azavak lze očekávat podobné tendence i u azavaka (a snad i ostatních orientálních chrtů).

 Azavak a chrti vůbec mají malé procento tělesného tuku, což vede k několika důsledkům. Tito psí atleti jsou štíhlí. U běžného „nechrtího“ plemene tvoří tuk v průměru 35% tělesné hmotnosti. U greyhoundů se uvádí hodnota 17%, procento tuku u azavaka literatura neuvádí, ovšem vzhledem k tělesné stavbě plemene lze očekávat hodnotu ještě o něco málo nižší. Méně tuku v těle znamená horší „izolaci“ proti chladu. Krátkosrstí chrti obecně a azavaci zvlášť jsou proto náchylnější k podchlazení, protože jejich srst je před chladem prakticky nechrání. Tato tendence je ještě umocněna vysokým poměrem plochy těla vůči tělesné hmotnosti. Chrt tak rychleji „vychladne“ než jiné plemeno. Na toto je třeba pamatovat například při aplikaci celkové anestezie, kdy by pes měl mít zajištěno dostatečné teplo (vyhřívaná podložka, zabalení do deky). Pokud azavak cestuje letadlem v přepravce, je vhodnější se právě z důvodu podchlazení vyhnout podávání běžných uklidňujících prostředků. Pokud je to zapotřebí, je vhodnější k uklidnění zvířete použít homeopatické prostředky, které zklidňují, ale nevyvolávají spánek, během kterého může dojít k hypotermii.

 Nízké procento tuku v organismu má rovněž vliv na dobu, kterou pes potřebuje k probrání se z celkové narkózy. Samozřejmě záleží na druhu anestetika, které se použije, na způsobu podání, a také na věku zvířete a jeho zdravotním stavu. Laicky řečeno, např. některá injekčně podaná anestetika z důvodu krátkého zákroku (šití ran, rentgen…) se z krve dostávají do mozku, kde působí (pacient „spí“). Když koncentrace anestetika v krvi poklesne, začne se z mozku znovu vracet do krve a nakonec končí v tělní tukové tkáni, ve které už nepůsobí. Vzhledem k tomu, že chrti mají malé množství tuku, anestetikum zůstává v mozku i krvi delší dobu. Znamená to, že pes se déle probírá, anestetikum působí déle. Literatura dokonce uvádí případy, kdy byl chrt „groggy“ a neschopný koordinace pohybů po dobu celých hodin, někdy dokonce dní. Proto by se u chrtů měly používat menší dávky anestetik a je třeba počítat s tím, že návrat k plnému vědomí může být delší.

 Chrti mají ve srovnání s „nechrtími“ plemeny větší srdce v poměru k celkové tělesné hmotnosti. Je to dáno geneticky a nemá to co do činění s tím, zda se jedná o chrta aktivně závodícího nebo jen o domácího mazlíčka bez sportovního tréninku. Ve srovnání s „nechrtími“ plemeny jediný úder chrtího srdce napumpuje větší množství krve s větší silou, a tepny chrta jsou pružnější než u jiných plemen, aby byly schopny toto větší množství krve dopravovat krevním řečištěm. Chrti mají rovněž větší množství červených krvinek na 1 mm krve, díky čemuž se dopravuje do svalů těchto psích atletů větší množství kyslíku.

Azavak (a chrti obecně) mají rozdílné hodnoty při laboratorním vyšetření krve ve srovnání s běžně udávanými referenčními hodnotami. Majitel azavaka si spoustu z těchto zvláštností v normálním životě ani neuvědomuje, ovšem občas se stane, že i při běžné návštěvě u veterináře, který chrta posuzuje z hlediska „nechrtích“ plemen, dojde k nedorozumění a chybné interpretaci některých pro azavaka běžných fyziologických charakteristik. Naštěstí se to sice nestává často, ovšem občas se nešťastný majitel dozví, že jeho pes je nemocný, přestože tomu tak ve skutečnosti není. Pokusím se zde provést srovnání hodnot azavaků s referenčními hodnotami, uváděnými v literatuře u greyhoundů a u „nechrtích“ plemen.

Červené krvinky, hemoglobin, hematokrit: Chrti mají o 1/3 více červených krvinek než „nechrtí“ plemena. Hodnoty červených krvinek, hemoglobinu a hematokritu jsou vyšší než u jiných plemen. Takže hodnoty, které jsou normální až vysoké u „nechrtích“ plemen, lze u chrtů považovat za známku anémie. 

Snad toto naprosto laické srovnání zatím alespoň některých hodnot může být jakýmsi vodítkem a námětem k zamyšlení nad mnohdy na první pohled špatnými hodnotami azavaka.  Ke srovnání jsem použila v literatuře uváděné výsledky studií, provedených u greyhoundů v USA, Velké Británii a Austrálii, běžné referenční hodnoty, a výsledky vyšetření, provedených u zdravých dospělých azavaků. Bohužel mám zatím k dispozici výsledky pouze několika vyšetření malého množství psů, takže toto srovnání má opravdu jen velice malou vypovídací hodnotu. Doufám, že se mi postupem času podaří získat výsledky i dalších azavaků a tabulku hodnot rozšířím a budu postupně doplňovat. Tolik tedy pouze pro začátek.

Použitá literatura a další zdroje:

Sylvia Evans, Dr. John Dillinger DVM. Indiana, USA, Anaesthesia in Sighthounds

Patricia Gail Burnham, The Meaning of a Complete Blood Count (CBC)

Journal of Veterinary Internal Medicine, Svazek 22, Vydání 5, září – říjen 2008, Stránky: 1144–1148, L. Panáková, H. Koch, S. Kolb a R.S. Mueller

Laboratorní výsledky z několika laboratoří v ČR

Informace poskytnuté MVDr. Gabriele Meissen