Jak to chodí - povídání tentokrát o lidech
Jak to chodí aneb malý příběh o tom, jak lze interpretovat, co kdo řekl a jak to bývá v životě nejen pejskařském.
Byl jednou jeden král, jeden odsouzenec na smrt a jeden písař. Odsouzenec byl nevinný, což se doneslo králi, a ten se rozhodl udělit odsouzenci milost. Zavolal písaře, o kterém se domníval, že je to důvěryhodná osoba. Jenže písař byl zlomyslný nepřejícný člověk, který neměl rád na světě nikoho kromě sebe a byl rád, když se lidi neměli rádi. A král začal písaři diktovat:
"Popravit není možno, odsouzence propustit."
Jenže písař si v duchu své zlomyslnosti lehce pohrál s osudem i interpunkcí a napsal:
"Popravit, není možno odsouzence propustit."
A tak se stalo. Nevinný odsouzenec byl popraven a lidé se obraceli na krále, ve kterém náhle viděli krutého člověka: "Cos to udělal, králi, vždyť ten člověk byl nevinný!" Král se bránil: "Ale vždyť já ho propustil!" A lidé na to: "Ale copak ty jsi neřekl slova ´popravit - není - možno - odsouzence - propustit´?" Král: "Jistě, řekl, jenže..."
Jenže jaképak jenže, že?
A tak to prostě chodí. Stačí jeden zlomyslný písař, a vaše pověst je v háji nebo je rovnou po vás.
